11. 11. 2019
Nejhorší je výstup k hrádku, shodnou se Adam a Simona Kotenovi

Přestože Adam nikdy nejezdil závodně, kola ho baví od mala. „Prostě takové to ježdění kolem baráku,“ jak sám říká. Zlom nastal až v roce 2012, kdy se seznámil s Jihlavskou 24 MTB. Připadalo mu to jako šílenost, jenže mu prvním závodem začala etapa nového života, začal jezdit naplno. A s tímto příběhem začal i život plný kol Simoně, která mu dělala na té první čtyřiadvacetihodinovce support. Závod ji nadchnul a tak se do něj další rok přihlásila taky. To jsou dva z mnoha životních příběhů jihlavských „bajkerů“, kteří dnes jezdí ve smíšené dvojci Jihlavské 24 MTB.

Přibližte čtenářům svoje nejen cyklistické sportovní úspěchy.
S: Jako malá jsem dělala sportovní gymnastiku a také běžecké lyžování. To vše bez větších úspěchů, ale vždy mě sport hodně bavil.
A: Ke sportu jsem měl vždy všeobecně kladný vztah. Od 6 let jsem hrál fotbal, ale bohužel jsem po 10 letech musel z důvodu svalových problémů s fotbalem skončit. Poté přišla bouřlivá éra puberťáka a sport šel na nějakou dobu stranou.

Předpokládám, že máte každý dva miláčky. Toho druhého a své kolo. Jakému tipu kola holdujete?
S: U mě je na prvním místě horské kolo. Miluji jízdu v terénu, v lese kde má člověk svůj klid. To ticho mě neskutečně nabíjí. Samozřejmě, že jezdím také na silničním kole, ale to je spíše v rámci najíždění jarních kilometrů na soustředění v zahraničí, kde jsou řidiči o trochu více ohleduplní, než u nás v ČR.
A: Pokud bych si měl vybrat, tak jednoznačně horské kolo. Jízdou v terénu si člověk neskutečně odpočine psychicky. To ticho kolem je balzám na duši a dost často si takto čistím hlavu od všedních problémů. Nevadí mi však ani silniční kolo, které je pro nás dobré na najíždění potřebných kilometrů, jen musí být člověk na českých silnicích více ve střehu.

Kdy jste začali jezdit smíšenou dvojci a proč právě tato kategorie?
A: Kategorii smíšených dvojic jsme začali jezdit v roce 2015, protože Simča přes zimní přípravu měla zdravotní problémy a nebyla 100% připravena na první závod sezony v sólo kategorii. Tak jsme si řekli proč nezkusit na jeden závod, jet smíšenou dvojici. K našemu velkému překvapení jsme tento závod vyhráli, a tím vlastně odstartovali naší bajkovou pouť v kategorii mixů, kde jsme začali postupem času sbírat cenné úspěchy.

Zúčastnili jste se mnoha závodů i v cizině. Jaké jsou rozdíly mezi závody venku a doma?
S: Rozdíl je především finanční. Co se týče startovného a věcí okolo závodu, tak jsou ceny mnohonásobně vyšší, než u nás. Ale služby pořadatelů k závodníkům jsou zase mnohem pestřejší zde doma.
A: Jak už zmínila Simča, tak rozdíl je opravdu především finanční. Startovné většinou bývá 3krát tak dražší než u nás a je to pouze startovné, které vám zaručí účast v závodě a místo v pitstopu o rozměrech 3x3m. Pokud chcete elektřinu, je to služba navíc, kterou si musíte zaplatit. Pokud by jste hledali catering jako u nás, tak bohužel. Většina závodů tuto službu neposkytuje. Na druhou stranu mají 24 hodinové závody v cizině větší návštěvnost fanoušků, kteří neúnavně povzbuzují a vytvářejí nezapomenutelnou atmosféru. Pevně věříme, že Jihlavská 24 MTB v roce 2020 při pořádání evropského šampionátu nezůstane pozadu a fanoušci budou na trati v hojném počtu povzbuzovat závodníky, jako to bylo zvykem roky minulé.

Letos jste jeli mistrovství Evropy v Portugalsku. Jaké to tam bylo? A jak jste dopadly výsledkově?
A: Ano, letos v září jsme se zúčastnili evropského šampionátu na 24 hodin v Portugalsku, kde jsme v konečném pořadí obsadili 3. místo. Bohužel nás od samého začátku závodu provázela smůla. Hned na startu nás pořadatelé poslali do špatného koridoru a my byli nuceni startovat jako úplně poslední s další dvojící. Zbylí soupeři tuto nevýhodu neměli.
Po startu, kdy jsme se začali prodírat do předu, jsem zhruba na 4 kilometry dostal defekt, a začal tak hned na začátku nabírat ztrátu. Aby toho nebylo málo, tak ten samý problém měla Simča v následujícím okruhu a navíc se přidali problémy s přední brzdou. Po celou dobu závodu pršelo a trať byla místy opravdu velmi těžká, ale tyto podmínky měly všichni stejné a my jsme už nebyli schopni se posunout výsledkově výše. Bohužel jsme byli trochu zklamaní z některých věcí kolem závodu, ale postupem času si říkáme, že tato zkušenost za to stála a my se pokusíme poučit z chyb minulých a lépe se připravit na následující sezonu 2020.

Zpátky domů. Předpokládám, že vaše domácí trať je Jihlavská 24 MTB. V čem je krásná a v čem nepříjemná?
S: Pro mne jako ženu není nepříjemná, ale spíše obtížná část hned po startu. Legendární výjezd k hrádku, tam si člověk opravdu hrábne. A v čem je krásná? Když pominu již zmiňovaný výjezd k hrádku, tak vlastně ve všem. Tato trať je jezdivá, jsou zde pasáže, kde člověk musí opravdu zabrat, a potom zase úseky, kdy si může odpočinout a chytit svůj rytmus. A jízda v centru města, to je velký bonus, který jsem nikde jinde nezažila.
A: Pokud bych mohl začít otázkou v čem je Jihlavská 24MTB nepříjemná, tak mě napadá jediné, a to je výjezd k hrádku. Tato pasáž se musí do paměti vrýt snad každému kdo zde závodil. Strmý úsek plný kamenů a pražců dá opravdu zabrat, a s přibývajícím časem i únavou je tento zážitek ještě intenzivnější. Ale neměnil bych. Tato část trati sem prostě patří a vlastně si nedovedu představit Jihlavskou 24 MTB bez tohoto výjezdu. Zbytek trati, alespoň pro mne, je jedna velká paráda. Rychlé pasáže střídají technické výjezdy a jízda centrem města se sjezdem legendárních schodů to jen podtrhuje. Já osobně také miluji jízdu v části trati zvané Na Plovárně, a to zejména v nočních hodinách a za jasného počasí, kdy zde bývá kouzelná atmosféra.

Jihlava byla mezinárodní organizací WEMBO ustanovena jako organizátor evropského šampionátu pro rok 2020. Má závod šanci uspět?
A+S: Na tuto otázku si dovolíme odpovědět společně. ANO ROZHODNĚ MÁ ŠANCI USPĚT.
A: Měli jsme možnost několik let sledovat práci vás pořadatelů a za těch 9 let můžeme říct, že to děláte opravdu srdcem. Snažíte se, aby si závodníci Jihlavskou 24 MTB vždy užili a domů odjížděli s dobrým pocitem i myšlenkou, že se za rok opět k vám vrátí. A to se myslím si i podařilo. Další velké plus je již zmiňovaná trať, která z velké části vede historickým městem, kde jste v neustálem kontaktu s lidmi, kteří vás povzbuzují, a to se jen tak někde nezažije. A proto vám, všem kteří se podílíte na organizaci evropského šampionátu zde v Jihlavě, chceme poděkovat a popřát hodně štěstí s organizací. Děkujeme, že nám bláznům dopřáváte bolest, dřinu, pot i slzy, ale především radost, štěstí a kamarádství, které se na 24 hodinovkách vytváří.




sponzor
sponzor
sponzor
sponzor
sponzor
sponzor
sponzor
sponzor
sponzor
sponzor
sponzor
sponzor